O nás Produkty Reference Projekty ESF Kontakty

Nové metody řízení ve veřejné správě

Využívání nástrojů pro moderní řízení ve veřejné správě je způsobem, jak reagovat na změny vzniklé v souvislosti s reformou veřejné správy a stále novými úkoly a kompetencemi, kterými jsou obce a kraje pověřovány. Moderní nástroje tak přispívají ke zkvalitnění a zefektivnění výkonu veřejné správy, k podpoře demokratických principů vládnutí i k přenesení důrazu na spokojenost občana.

Strategické řízení

Strategické řízení a plánování představuje směřování organizace v dlouhodobém, střednědobém a krátkodobém horizontu, propojuje disponibilní zdroje (lidské, finanční, materiální) s cílem zvýšit účinnost a efektivnost veřejné služby a naplnit strategickou vizi budoucnosti organizace.

Ústřední pojem strategického řízení – strategie – úzce souvisí s cíly, které organizace sleduje. Lze říci, že cíle představují budoucí stavy, kterých má být dosaženo. Strategie pak vyjadřuje základní představy o tom, jakou cestou budou tyto cíle dosaženy.

Strategické řízení je tedy posloupnost na sebe navazujících kroků, počínajících vymezením poslání organizace, její vize a cílů a strategickou analýzou, a končících formulací možných variant řešení (strategií), výběrem a implementací optimálních strategií a kontrolou a korekcemi v průběhu její realizace.

V rámci strategického řízení je řešen způsob, jak promítnout vizi do dokumentů, které by naplňovaly formu specifických programů, projektů a rozhodnutí s propojením na konkrétní finanční a personální zdroje a další opatření vedoucí k zajištění a docílení dlouhodobých výsledků.

CAF - Společný hodnotící rámec

Model CAF je zkratkou z angličtiny „The Common Assesment Framework“, která znamená v překladu „Společný hodnotící rámec“. Jde o jednoduchý nástroj zlepšování fungování organizace prostřednictvím sebehodnocení. Pomocí této metody hodnotí zaměstnanci úřadu systém řízení, identifikují silné stránky a příležitosti, které se stávají oblastmi pro cílené zlepšování úřadu. Model se skládá z devíti okruhů, v rámci kterých je vždy vymezen seznam kritérií, které mají posloužit k identifikaci a testování hlavních oblastí, které jsou relevantní v rámci tohoto okruhu pro každou sebehodnotící organizaci (vedení, strategie a plánování, řízení lidských zdrojů, partnerství a zdroje, řízení procesů a změn, zákazníci/občané, zaměstnanci, společnost, klíčové výsledky výkonnosti). Metodu lze použít pro celou organizaci (úřad) nebo například pro určitou definovanou část.

BSC - Balanced Scorecard

Metoda BSC vznikla v roce 1992 a jejím zakladatelem byl Robert S. Kaplan a David P. Norton. BSC je metodou sloužící k řízení strategického plánování. Název lze přeložit jako metoda „vyvážených ukazatelů“, někdy se též uvádí jako metoda „vyváženého úspěchu“. Jde o systémem strategického řízení a měření výkonnosti organizace prostřednictvím kombinace finančních a nefinančních měřítek, o nástroj pro řešení komplexních problémů v dlouhodobé perspektivě, který umožňuje dovést strategii k její realizaci. Při využití metody BSC ve veřejném sektoru se měří výkonnost sledované organizace v členění ukazatelů do 4 skupin neboli perspektiv: perspektiva finanční, zákaznická, perspektiva interních procesů a učení se a perspektiva růstu. Předností této metody je také zapojení zájmových skupin do realizace strategie a současně slouží jako důležitý prostředek pro komunikaci problémů.

Benchmarking

Benchmarking je metodou pro „ porovnávání s ostatními“ za účelem nalezení dobré praxe a jejího uplatnění ve vlastním úřadě. Jde o aktivní, strukturovanou formu porovnávání charakteristik vlastních činností organizace s charakteristikami činností jiných, avšak srovnatelných organizací s cílem odvozením ponaučení, ze kterých se formulují podněty pro další rozvoj. Nejde o kopírování lepších výsledků, ale důraz je kladen na přizpůsobení se vlastním specifickým podmínkám. Benchmarking je jinými slovy proces určování „kdo je nejlepší, kdo určuje standard pro porovnání a jaký je tento standard“. V praxi jsou využívány následující kroky benchmarkingového procesu – plánování, sběr dat a informací, analýza získaných poznatků, doporučení, monitoring.